_(950______65__px)_(1000______65__px)_(1200______80__px)_(650______200__px)_(850______200__px)_(1200______200__px).png)
Slow fashion, fast fashion. Jedno je hot, druhé not. Ve skutečnosti nejde o to, abys vyhodil/a všechno z Háemka, co teď máš v šatníku. A ani nemusíš vyhrát sportku, aby sis nakoupil/a jenom lokální značky. Pokud se při příštím nákupu aspoň zamyslíš a zeptáš sám/sama sebe: „Potřebuju to? Unosím to víc než třikrát za život? A jaký je to vůbec materiál?”, pak je to super!
Tohle není článek na téma „ihned vyhoďte všechno oblečení, které jste si sami neušili nebo nekoupili v sekáči”. Ráda bych se tady rozepsala o tom, co to vůbec je za problém a proč se týká každého z nás (nebo aspoň každého, kdo nosí oblečení = takže vlastně každého). Téma ultrarychlé módy považuju za extrémně důležité a pokud jsi o něm ještě neslyšel/a, třeba dneska trochu nahlédneš do téhle problematiky.
Zdroj obrázku: H&M
1. Co je fast fashion?
Fast fashion označuje (ultra)rychlou výrobu levného módního oblečení v masovém měřítku. Tohle oblečení si na sebe lidi vezmou zhruba jenom 7–10krát. A pak ho dají pryč. Shein a Temu bys sem určitě dovedl/a zařadit hned. Patří sem ale i H&M, ZARA, Primark, New Yorker, Action a další obchody, které normálně vidíš v nákupních centrech.
Určitě sám/sama pozoruješ, že tyhle značky mají pořád něco nového ve výloze. Jo – i když jdeš každý týden nakupovat, pokaždé mají něco nového. A to je přesně ono. V těchhle obchodech je žádoucí jet jeden trend za druhým. Nové kolekce přijíždějí do obchodů třeba každý týden. Trička, šaty, kalhoty, topy – to všechno s důrazem na co nejnižší cenu. Každý den se v obchodech objeví až 100 nových kousků. STO za jeden den! Chápeš to? Tolik věcí snad nemám ani ve skříni.
Extrémní množství oblečení v obchodech ale začíná být problém. Lidi toho tolik nenakoupí. A trendy topík vyjde za měsíc úplně z módy. Takže je neprodejný. Východisko? Vyhodí se. Ne jen jeden top. Celé hory topů, triček, mikin, šatů. Problém s množstvím vyhozeného oblečení je opravdu velký. Tak velký, že ho můžeš vidět ze satelitu. Na poušti v Chile. Mrkej.
Zdroj obrázku: Business Insider
Slow fashion = neboli pomalá móda, oproti tomu vzniká přesně opačně. V menším množství, s ohledem na švadleny, životní prostředí i na zdraví lidí, co tyhle kousky budou nosit. Nesází na nízké ceny a masovou produkci. Naopak – dbají na kvalitu materiálů a pečlivost při výrobě. Aby každý kousek, který vznikne, mohl sloužit roky a pořád vypadal dobře.
2. Proč se zamyslet, jestli tenhle fast fashion kousek opravdu potřebuješ?
a) Výroba dopadá na přírodu
Na výrobu jednoho trička padne 2 700 litrů vody. Tohle množství tekutin vypiješ za 2 a půl roku. A to je teprve začátek. Ty nejlevnější kousky oblečení jsou často z nekvalitních a umělých materiálů – třeba z polyesteru. Polyester = plast. Při každém praní se ti tak z tvého trička nebo oblíbeného svetru uvolňují kousíčky mikroplastů. A protože takových svetrů je na světě už fakt hodně, 35 % všech mikroplastů, které dneska na světě máme, pochází právě z oblečení. A ty je pak nevědomky vdechneš nebo sníš. Mňamka, co?
A zmínit bych měla i to, že tohle oblečení za námi putuje přes celou planetu. Takže pluje lodí, letí letadlem a pak ho ještě přeloží na kamion. Vzniká tím obrovské množství emisí oxidu uhličitého. Jestli chceš nějaká čísla, tak tady: oděvní průmysl se podílí na 10 % celosvětových emisí CO2. To je víc, než když dáš dohromady leteckou a námořní dopravu.
b) Švadlenky riskují přinejmenším raka
Bez přehánění. Fast fashion fabriky v Číně nebo Bangladéši nevypadají jako ty naše tady za městem. My tu máme zákony a přísné hygienické standardy, které musíme dodržovat. To ale v těchhle firmách neplatí.
Materiály a barviva nemusí mít žádnou certifikaci. A tak se na to s prominutím kašle. Z tohohle koktejlu chemikálií pak švadleny trpí zdravotními problémy. Běžné jsou vyrážky na kůži, dýchací potíže nebo třeba i popáleniny. A ano, tyhle ušité věci si pak doma oblečeš na holou kůži. Takže když se z ničeho nic objeví i tobě na ruce vyrážka – jo, klidně to může být právě ze špatného oblečení.
V jedovatosti jedou první ligu Shein a Temu. Třeba Shein boty překračují povolený limit ftalátů 229krát. Dětská bunda z Temu ho přestřelila zase 662krát a k tomu měla skoro 4krát nadlimitní množství olova. Takové věci nechceš nosit sám/sama, natož je dávat malým dětem.
Zdroj obrázku: Labour behind the label
c) „Jste každému jedno, důležitý je ušitý produkt”
Určitě sis někdo položil/a otázku: jak je sakra možný, že v TAKKU prodávají tričko za padesát korun a slow fashion ho má třeba za tisícovku? Za tím je několik věcí a všechny mají jedno společné – když to šiješ (například) v Bangladéši, můžeš si bohužel dovolit zatlačit na cenu. Toho značky dosahují třeba takto:
Pracovníci ve fast fashion fabrikách jsou často malé děti. Už tohle je red flag jako Brno. V továrnách neexistují jakékoliv hygienické podmínky. Pracovní doba nemá 40 hodin týdně, ale lidi tam makají i 12 hodin denně a každý den v měsíci. Bez volna. Za extrémně nízký plat (za výrobu jednoho trička dostanou třeba tři koruny). Zaměstnanci nemají žádná práva, kterých by se dovolali, a když se při práci zraní, nikoho to nezajímá. Taky je vám z toho těžko?
Tlak na nízkou cenu v nás vyvolává pocit, že na jednom tričku nezáleží. Vždyť zítra si můžu koupit deset dalších. Mindset módy jako jednorázového zboží vnímám přesně proto jako nebezpečný. Úplně se tím ničí hodnota práce a výrobků.
Co s tím?
Určitě to neznamená, že máš hned teď vyhodit ze skříně všechno oblečení ze Zary nebo Reserved. To by přece nedávalo smysl. Navíc každý nemá takové finanční možnosti, aby si mohl kupovat vždycky jenom dražší lokální oblečení.
Pokud tě to ale zaujalo a chceš jít udržitelnější cestou, zkus pro začátek třeba tohle:
- až půjdeš přístě do obchodu, podívej se na štítek se složením. Hledej bavlnu, len, vlnu nebo modal. Vyhýbej se polyesteru, ve kterém kůže nedýchá. Do igelitového sáčku by ses taky neoblekl/a, no ne?
- než se necháš zlákat 40% slevama, dej si chvilku na rozmyšlenou a zeptej se: Fakt tenhle kousek potřebuju? Unosím ho víc než 5krát, než mě přestane bavit?
Slow fashion není o tom být dokonalý od prvního dne. Je to o tom dělat lepší rozhodnutí postupně. Každé zamyšlení před nákupem, každý kus oblečení, který si oblečeš víc než pětkrát, každá oprava místo vyhození – to všechno má smysl. Třeba trička Slovotvary šijeme tady na Moravě a mají OEKO-TEX certifikaci. Ta potvrzuje, že neobsahují chemikálie, které by mohly ovlivnit tvoje zdraví. Není to jenom o oblečení – je to volba, jak chceš žít a co chceš podporovat. Začni malými krůčky. Planeta, lidi i peněženka ti poděkují.
Takže YOLO*, ale udržitelně.
*YOLO = you only live once / žiješ jenom jednou
Zdroje:
https://www.kupi.cz/magazin/clanek/32631-fast-fashion
https://dvazelenaci.cz/5-duvodu-proc-nenakupovat-fast-fashion/#de05ef9b-ec83-4e01-9dc0-e0c83693fdf4
https://www.sos-msk.cz/dopad-rychle-mody-a-textilni-vyroby-na-zivotni-prostredi-infografika/
https://x.com/SkyfiApp/status/1656353017677991936/photo/1
