Tohle oblečení sundáte jen na vyprání. Jak vznikají slovotvary?

Měsíc. Tak dlouho trvá vyrobit jen síto na potisk triček. Za tu dobu Shein stihne zkopírovat, vyrobit a zlikvidovat celou kolekci. Jenže slovotvary nejsou fast fashion řetězec. Chci dělat věci, které budete nosit roky. A teď vám ukážu, jak slovotvary vznikají — od nápadu až po vaše první nošení. 

Všechno začíná u mě v hlavě. Nápady na potisky ke mně přichází na různých místech. V šalině. Na trzích na Zelňáku. V kavárně. Nebo v parku u prasátek. Některé nápady nosím v hlavě týdny a než se obtisknou na tričko nebo ponožky, prošlapou se mnou pěknou část Brna (a dalších měst).

Od nápadu k sítu

Když nápad přežije moje interní síto (haha, pun intended), začíná jízda. První zastávka: výrobce. Najít českou výrobnu, která má volné kapacity a šije jen desítky kusů místo tisíců, je oříšek. Mně se to naštěstí daří.

Kdybych dostala korunu pokaždé, když mi někdo řekne „proč to nenecháte vyrobit v Číně?”, byla bych boháč. Jenže já jsem radši, když moje práce dává smysl jako celek v dlouhodobém měřítku. Platím českým švadlenám a lepím štítky ručně. Je to víc práce? Jo. Proč to dělám? Protože mi to takhle dává smysl – vůči lidem i planetě. 

České ruce, moravská trička

Trička a mikiny se šijí na Moravě, ponožky v Čechách. Všechno dělají české švadlenky (a krejčí? O mužském obsazení nevim, ale buďme vyvážení), které jsou za svou práci poctivě zaplacené. Z těch peněz normálně žijí – platí nájem, jídlo, dětem kroužky. Tak by to mělo být vždycky a všude.

U ponožek vybíráme barvu, velikost výpletu s nápisem, testujeme fonty nebo umístění na noze. U triček je to ještě pracnější. Každý nový potisk znamená výrobu sítotiskové matrice. 

A proč nepoužívám nálepky? Nemám ráda, jak se lepí na žehličku a jak se po pár vypráních ošoupou. To raději sáhnu po sítotisku. Je to zase dražší varianta? Jo, to si pište. Jenže jakmile objevíte sítotisk, nebudete chtít nic jiného. Tyhle potisky drží líp než česká víra.

Fun fact: první prototypy triček mám ještě pořád v šuplíku a běžně je nosím. Vydržely víc než moje pračka. Ta se odebrala letos v létě do věčných lovišť. 

Materiály, které materiálují

Žádné polyesterové hrůzy, ve kterých se v létě vaříte jak knedlík. Mikiny, trička i ponožky jsou z bavlny. Ta dýchá a v zimě i docela hezky zahřeje. Jsou lidi, co vám budou říkat, jak je polyester super. Prosimvás, nevěřte jim. Je to umělina a pokud se nebavíme o funkčním prádle na sport, nekupujte si ji. 

Trička a mikiny jsou ušité z látky, která má OEKO-TEX certifikaci. To znamená žádné příměsi, těžké kovy nebo uvolňující se chemikálie z barviv. Štítek OEKO-TEX potvrzuje, že látka pochází z Evropy a zaručuje zodpovědný přístup v celém kolečku výroby. No a tímhle certifikátem nekončíme. I potisk má certifikát: GOTS (Global Organic Textile Standard). Znamená to, že vám z nich nevyraší vyrážka nebo neotráví ryby v řece (Bečvu už jsme tady pár let zpátky měli, znovu už nemáme zájem).

Ten moment, kdy vám dojde, proč to stojí víc

A pak přijde konečně TEN moment. Jedu si všechno vyzvednout. Rozbaluju, kontroluju každý kus, dávám štítky. Fotím na e-shop nebo chystáme produktové focení s fotografkou. A když dojde objednávka, absolvuju svůj radostný taneček a jdu balit. Do recyklovaných krabic, hedvábného papíru a recyklovaného papíru. Plasty? Ne, díky, jsme v roce 2025.

Proč to celé dává smysl (i když je to dražší)

Mohla bych to dělat jinak. Levněji. Rychleji. Jednodušeji. Mohla bych sedět doma na zadku a objednávat z Wishe. Jenže…

Když mi napíšete, že to tričko je tak příjemné, že ho fakt nechcete sundat. A že ponožky jste původně měli jako dárek, ale tak se vám líbily, že jste si je nakonec nechali… Jo, přesně kvůli tomhle všechna ta práce kolem stojí za to. Podporujeme další malé české firmy. Neplýtváme přírodní zdroje na věci, které vyhodíte po sezóně. A děláme radost lidem, pro které fast fashion není správná cesta.

A pokud jste dočetli až sem, jste v tom nejspíš se mnou. Takže díky! 🤍